Šest různých stylů mateřství 2. díl

V minulém článku jsme si představili první dva styly mateřství, jak je ve své knize Mámy potřebují moudrost uvádí Alina Wiejová.

Nyní se podívejme na další dva typy matek.

Třetí typ matky – náročná matka

Třetí typ je náročná matka, která na dítě pořád klade další a další požadavky. Neustále zvedá laťku s vysvětlením, že je to samozřejmě pro jeho vlastní dobro.

Pro ni ale dítě není nikdy „dost dobré“. Dítě se necítí plně přijaté a je přesvědčené, že musí neustále dělat všechno pro to, aby s ním maminka byla spokojená. A maminka nikdy spokojená nebude.

Nedokáže ocenit úspěchy dítěte, protože se vždycky najde něco, co by se dalo zlepšit. Očekává od něj konkrétní projekce, výsledky i to, že si bude nasazovat masky a vystupovat v předepsaných rolích.

Úspěchy dítěte jí mají vynahradit to, jak se pro ně obětovala, nebo že v životě sama ničeho nedosáhla a že není se svým vlastním životem spokojená. Tím vším matka u dítěte ničí vědomí vlastní hodnoty i porozumění tomu, kým je a kým není. Vede je k tomu, že bude ve svém každodenním fungování závislé na její spokojenosti.

Ta se pak bude odvíjet od toho, zda dítě splnilo její očekávání, nebo ne. Vychovává z něj člověka, který bude zcela závislý na pochvalách jiných, na jejich obdivu a na přijetí ze strany okolí.

V tomto vztahu schází opravdová láska matky k dítěti. Taková matka je neustále soustředěná na sebe a chová se k dítěti jako k určitému nástroji. I když je úspěšné, pro ni nikdy nebude dost dobré. Matka je neustále srovnává s jinými, ovšem jen proto, aby mu ukázala, v čem by mohlo být ještě lepší.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, potřebuji, abys mě měla ráda bezpodmínečně – takového, jaký jsem. Pomoz mi odhalit moje dobré vlastnosti a silné stránky. Řekni mi, že jsi na mě hrdá!

Čtvrtý typ matky – autoritativní matka

Čtvrtý typ je autoritativní matka, která si neustále stěžuje a vyžaduje bezpodmínečnou poslušnost vůči zavedenému řádu. Sama je nepřístupná, zklamaná životem a se vším nespokojená. Vytváří systém založený na poslušnosti zásadám a pravidlům, na pocitech viny a na nutnosti podřídit se.

Tento systém může dokonce odpovídat Božím pravidlům, ale zákonické formy nátlaku činí z dítěte této matky oběť, která trpí obrovskými pocity viny za to, že vůbec žije, že je pro svou maminku přítěží a že je kvůli němu maminka nešťastná.

Tyto pocity – že totiž je pro někoho překážkou a přítěží – si s sebou dítě nese do dospělého života. Vyrůstá z něj samotář nebo vstupuje do výrazně závislých vztahů, ve kterých zpravidla zaujímá roli podřízené osoby, která si od života stejně nic nezaslouží.

Dítě se silnou osobností se v takovém vztahu z matčina područí většinou vymaní, protože reaguje otevřenou vzpourou. Jiné děti se ale nátlaku poddají, přestože uvnitř prožívají obrovský pocit křivdy, jsou pasivně agresivní a vnímají pak sebe sama jako oběť.

Děti takovéto matky jsou přesvědčené, že si nezaslouží lásku a že v každém vztahu budou pro toho druhého jen zklamáním a přítěží. Takové dítě volá po lásce a přijetí. A současně se omlouvá za to, že vůbec žije.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, nechci pro tebe být přítěží. Dovol mi žít a radovat se z krásy života. Ukaž mi, že je v něm opravdová radost a pravá svoboda.

Poslední dva styly mateřství jsou popsány v následujícím článku.