Šest různých stylů mateřství 1. díl

V knize Mámy potřebují moudrost uvádí Alina Wiejová 6 různých stylů matěřství, které jsou pro naši evropskou kulturu nejtypičtější.

Stojí za to podívat se zblízka na uvedené modely a pokusit se rozpoznat, který z nich nejlépe vystihuje nás samotné. Je dobré zvážit, co bychom u sebe chtěly posílit a co bychom rozhodně měly změnit.

První typ matky – maminka, která není po citové stránce k dispozici

Je pořád v jednom kole – ať už se věnuje svému zaměstnání, úklidu, praní, vaření nebo sobě samé a svým vlastním potřebám. S takovou mámou dítě prakticky nedokáže navázat citový vztah, protože matka samotná má problém dávat najevo a projevovat své city i navazovat vztahy na hlubší emoční úrovni.

Je to důsledkem mnoha faktorů, které souvisí s podmínkami prostředí, ve kterém vyrůstala. Nejčastěji neměla dobrý vztah s vlastní matkou ani otcem nebo jí blízcí lidé hodně ublížili. Možná také přistupuje k životu tak, že se zaměřuje na úkoly a na to, aby dokonale zastala všechny povinnosti, které musí kromě výchovy dítěte zvládat. Dokonce může dítě podvědomě vnímat jako hlavní překážku v tom, aby plnila vytyčené úkoly a role, včetně kariérního postupu v zaměstnání.

Následkem toho dítě od matky nezískává dost vřelosti, lásky a zájmu. Dítě se pak nenaučí popsat, co cítí, což má za následek narůstající mezery v emoční oblasti a problémy v navazování vztahů s jinými lidmi, a to jak vrstevníky, tak dospělými. Začíná být depresivní, pociťovat vnitřní prázdnotu, beznaději a nevidí v životě smysl. Často si připadá, jako by jiným překáželo a jako by jeho vlastní život neměl žádný význam ani cíl.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, najdi si na mě trochu času. Pomazli se se mnou a pohraj si se mnou. Buď se mnou!

Druhý typ matky – přehnaně ochranitelská matka

Druhý typ je přehnaně ochranitelská matka, která věnuje dítěti přemrštěnou péči, snaží se vše řídit, dát dětem doslova všechno, a především to, co sama v dětství neměla. Její starostlivost může být zpočátku velmi pozitivní věc, ale postupem času přerůstá ve sklon přehnaně dítě chránit a dělat za ně jeho úkoly.

Tohle je varovné znamení – nesnažíme se náhodou nepřiměřeným způsobem řídit život dítěte? Ovládající matka se snaží své dítě chránit nejen před lidmi a různými tlaky, ale také před veškerými následky jeho nesprávných rozhodnutí.Neuvědomuje si, že projevuje stále větší shovívavost k jeho nevhodnému chování a vychovává z něj sebestředného sobce, který bude svým sklonem ke kladení požadavků stále více zraňovat i samotnou matku. Ta se pak uchýlí k novému způsobu ovládání na jiné rovině: začne v dítěti vyvolávat pocity viny a pěstovat v něm závislost na sobě samé v oblastech, kde by se mělo učit stále větší samostatnosti, tedy v plnění školních úkolů a domácích povinností, zodpovědnosti za to, co si kupuje a po čem touží.

S cílem neztratit vztah s dítětem a udržet je ve stavu podřízenosti vůči sobě samé využívá tato matka mechanismus neustálého vyvolávání pocitů viny, přičemž se sama stále častěji staví do pozice zanedbávané oběti. Když dítěti pomáhá, dožaduje se zadostiučinění a využívá k tomu všechny možné druhy nátlaku.

Často dítě ovládá formou manipulace v oblasti vztahu s otcem: aby mohla dítě ovlivňovat, snižuje v jeho očích roli otce a jeho výchovné metody. V důsledku toho si dítě přestává otce vážit. V takovém vztahu pak zase otec nemá šanci vytvořit dostatečnou protiváhu k matčiným výchovným metodám ani si s dítětem vypěstovat vlastní vztah, což vede k tomu, že dítě má obrovské problémy při navazování vztahů s jinými.

K některým lidem se chová arogantně a odmítavě, vůči jiným zase zaujímá postoj nadměrné podřízenosti nebo dokonce vystupuje v roli oběti. Vstupuje do závislých vztahů a nemá správný obraz sebe sama.

Ani jako dospělé se nedokáže samostatně rozhodovat a oddělit se od matky po citové stránce, třebaže by si to velice přálo. Jako by bylo naprogramované, chová se tak, jak by si to maminka přála. A taková matka dál, třeba i z opačného konce světa nebo po své smrti, řídí dítě prostřednictvím citového zápisu v jeho myšlení.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, nevím, kdo jsem. Dovol mi poznat sebe sama a být sama sebou.

Další styly mateřství si můžete přečíst v následujícím článku.