Šest různých stylů mateřství 3. díl

V minulých dvou článcích jsme si ukázali čtyři styly mateřství, jak je ve své knize Mámy potřebují moudrost uvádí Alina Wiejová.

Nyní se podívejme na poslední dva typy matek.

Pátý typ matky – dozorkyně a manažerka

Pátý typ matky vystupuje v roli dozorkyně a manažerky, která se místo toho, aby se dítě snažila postupně vést ke svobodnému dospělému životu, chová tak, jako by hodnota dítěte závisela jen na tom, nakolik se podřizuje jejím plánům, organizování a rozhodnutím.

Taková matka často trpí různými druhy úzkosti a je vnitřně přesvědčená, že celý svět je zlý a nebezpečný. Je přívrženkyní teorie spiknutí. Předává tato sdělení dítěti, které se snaží systémem příkazů a zákazů ochraňovat před všemi možnými hrozbami, které na ně číhají za prahem domova. Neumožní dítěti podniknout kroky k osamostatnění, protože dítě stejně ví, že bez ní to nezvládne a v tom „zlém“ světě bez její pomoci zahyne.

Svými negativními emocemi a slovy kolem sebe matka vytváří velmi ubíjející atmosféru, v níž vládne nejistota, strach, nedostatek důvěry a radosti ze života. Matka nad dítětem vládne i poté, co dítě dospěje.

Odchod dospělého dítěte si bere jako osobní zranění a zavržení. Považuje je také za projev toho, že si jí dítě neváží. Svá očekávání si dokáže zdůvodnit pomocí náboženských pravidel a vynucuje si tímto způsobem bezvýhradnou poslušnost vůči zaběhnutému řádu.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, pomoz mi nebát se. Nauč mě zvládat život v tomto zlém světě. Dovol mi, abych ti ukázal, že tě mám rád tak, jak jen mohu!

Šestý typ matky – nedůsledná a nepředvídatelná

Šestý typ je matka nedůsledná a nepředvídatelná. Vyznačuje se hlavně nedostatkem osobních hranic a důslednosti v chování a prosazování jakýchkoliv výchovných pravidel. Dokonce i malému dítěti chybí v takovémto vztahu pocit jistoty, protože společný život postrádá jakoukoliv strukturu, která by vztahu dodávala přinejmenším určitou stabilitu.

Takováto matka bývá mnohdy citově nezralá a cítí se lépe v roli vrstevníka vlastního dítěte než v roli jeho rodiče. Její nepředvídatelné chování, neovladatelné výbuchy smíchu a hravý životní styl dítěti občas působí radost. Čím je ale starší, tím více mu připadá matčino chování trapné.I když se matka snaží uspokojit všechny jeho požadavky, začíná se za její chování před kamarády stydět a ve snaze zachraňovat situaci mnohdy samo začne vystupovat v roli dospělého. Pomáhá mamince s domácími povinnostmi, zvlášť když má sourozence a vidí, že máma to prostě nezvládá.

Jindy zase využívá maminčinu neschopnost a nedůslednost pro své vlastní sobecké cíle. Vynucuje si, aby mu kupovala hračky nebo luxusní oblečení, a chová se k ní, jako by byla bankomat. Ví, že mu máma v danou chvíli nedokáže nic odepřít. Sama vysílá velice protichůdné signály: nakupuje totiž pod vlivem okamžitého popudu – podle toho, jaký má zrovna den a náladu.

To je pro dítě pokušením k ignorování příkazů a zákazů. Ví totiž, že zítra bude zase stejně všechno jinak. A to i ohledně následků nesprávného chování.

Tento typ matky podléhá všem možným ambivalentním citovým stavům, které v jejím dítěti vyvolávají pocit, že svět je plný zmatku a hrozně nebezpečný. Ne snad proto, že by mu matka říkala, že svět takový je, ale že kolem něj takový svět vytváří. Bývá nestálá ve vztazích a mnohdy střídá partnery nebo s dítětem zůstane sama.

Pak se k dítěti začne chovat jako ke svému terapeutovi. A takovou zátěž odpovědnosti za matku nedokáže dítě unést, i kdyby mu na ní sebevíc záleželo a snažilo se jí sebevíc pomoci. Nedokáže ji nechat samotnou, ale také mu není úplně jasné, jak by jí mohlo zajistit patřičnou ochranu a péči, kterou by maminka potřebovala. V takové situaci si dítě připadá bezradné. Břemeno odpovědnosti je drtí a vlastně je okradeno o dětství.

Dítě takovéto matky v srdci volá:

Mami, začni být mámou a dovol mi, abych byl dítětem. Vymez hranice, které tobě i mně zajistí bezpečí. Nedokážu být tvým terapeutem a důvěrníkem, kterému se se vším svěřuješ.