Každá máma má obrovský vliv na život svého dítěte, na formování jeho vědomí vlastní hodnoty, jeho sny a úspěchy, uskutečňování jeho cílů i na rozvíjení jeho vztahů s jinými lidmi, na jeho pocit spokojenosti a naplnění.
Čím dál tím víc jsem si vědoma toho, že děti vstřebávají naše emoce, vstupují do atmosféry, kterou kolem sebe vytváříme, a poddávají se jí. Můžeme kolem sebe vytvářet atmosféru plnou pohody, vřelosti, vzájemného porozumění a úcty. Můžeme však také šířit atmosféru napětí, nervozity, hněvu, vzteku, křiku a vzájemného ponižování.
Matky se velmi často podivují, čím to, že je jejich dítě tak nervózní, netrpělivé a rozzlobené. Občas vůbec netuší, že právě takovou atmosféru kolem sebe šíří, dítě do ní vstupuje a samo začíná fungovat přesně stejným způsobem.
Když je matka sama se sebou věčně nespokojená, ufňukaná, depresivní nebo nezdravě soustředěná na sebe a své problémy, vede to k tomu, že dítě od ní tyto postoje velmi rychle pochytí a jeho citová nádrž se naplní emocemi, které napodobují vzor těch matčiných.
Každá máma působí na své dítě určitým způsobem, který je typicky právě pro ni. To, jak fungujeme jako matky závisí na několika faktorech – jak těch vnitřních, tak těch vnějších. Mezi vnitřní můžeme zařadit naši osobnost, temperament a systém hodnot a přesvědčení.
Mezi vnější faktory patří především vzor matky, který nám předala naše vlastní matka nebo lidé, kteří o nás v dětství pečovali. Mezi vnější faktory se řadí i to, jak se k nám během našeho dětství okolí chovalo. Řadí se sem zejména křivdy, kterých se na nás v raném dětství dopustili lidé, kteří pro nás znamenali nejvíc, tedy matka, otec a sourozenci. K tomu se pak přičítají i zranění ze strany našeho manžela, jeho rodičů a významných přátel.
Stojí za to podívat se zblízka na uvedené modely a pokusit se rozpoznat, který z nich nejlépe vystihuje nás samotné. Je dobré zvážit, co bychom u sebe chtěly posílit a co bychom rozhodně měly změnit.
Je víc než jasné, že žádná máma není a nikdy nebude dokonalá. Pravda o tom, že Bůh může přikrýt naše chyby, selhání a nedostatky, nás může osvobodit a vzít z nás břemeno pocitu viny za to, co jsme měly udělat jinak. Máme se snažit dělat vše nejlépe, jak zrovna teď umíme. Zároveň je důležité stále hledat MOUDROST k tomu, abychom se toho důležitého a zodpovědného úkolu zhostily se ctí.